Domácí TT kolejiště

Vozový park:

                         
                       



   
   
   NOHAB - Druhá moje "velká dýzlovka". Táhne dobře, jízdní vlastnosti má
             také celkem dobré, ale "védvoustovce" se nevyrovná. Momentálně
             se do ní dělá nové osvětlení, čistí se, prostě prochází gene-
             rálkou. Vzhledově pěkná, žádné odřeniny, a přestože byly už ně-
             kolikrát vyměňovány "okna" na bocích, a vždy byl použit vteři-
             ňák, ještě nejsou kupodivu zmatovatělá :-). Vyrobili ji samo-
             zřejmě soudruzi a soudružky z BTTB.
            

      V 110 - Jeden z mých tří lokotraktorů. Jezdí dobře, bohužel, jako                   všechny staré lokomotivy od "bététébé", je špatně zpřevodovaná
             -tzn. že když chcete, "aby to táhlo" tak musíte ten motor
             vohulit na plný pecky, za prvé je to nereálné a za druhé se
             strašně rychle zahřeje. Vzhled má pěkný, pár oděrek,
             ale jelikož je to tmavý plast stříkaný tmavou barvou, ani to
             není vidět. Bohužel, chybí jí dva diamanty(světla) a při ne-
                   dávném mytí mi spadlo sklíčko do odpadu, bohužel, ačkoli byl
             byl prohledán celý, včetně kanálu :-), nic se nenašlo. Nyní
             už ale na mašinfíru zase nefouká, nahradila jej reálnější                    folie.
         
                      


   T 435 - Další lokotraktor. Technicky se dá srovnávat s V 110 (viz
            výše). Vzhledově velice pěkná, pouze, jako u většiny "Hektorů",
            nemá dvě postranní packy na uchycení kastle k podvozku. Jelikož
            se ho ale chystám rekonstruovat pomocí dílů fa. Hekttor a ko-
            lega odtud mi poradil nahradit ulomené packy plíšky, které se
            zahnou za podvozek, navíc to není ani vidět, takže to tak
            nevadí. Používám ho hlavně k tahání patráků - s kterými jezdí
            dobře - , jako lokálku.

                      
                      


   T 334 - A konečně můj poslední,nejnovější a nejoblíbenější lokotraktor.
            Byl koupen jako nový, takže už nejezdí tak rychle, je tišší a
            více propracovaný. Vyrábí ji TILLIG, a já jsem šťastným maji-
            telem té nejhezčí, zelené ČSD.  V krabičce byly -  kromě  li-
            stu s vyjmenovanými náhradními díly, papírku "nevhodné pro
            děti 0 - 3 roky" a reklamačního listu - přibaleny také dolepo-
            vací díly. Lepil jsem je hustým vteřiňákem nabraným na špičku
            špendlíku. Až na hadice u spřáhel, které bránily jejich volnému
            pohybu jsem to tam nalepil všechno (a musím se pochválit, že
            docela dobře:-). K historii "rosničky":Historie sahá až do tať-
            kovo klukovských let, kdy to ještě pouštěl na koberci na dvě
            ploché baterie. Tehdy vlastnil červenou rosnici, která ale tím
            "taháním po koberci",jak nyní taťka říká:-), velmi utrpěla.
            Proto se ji později jal za tehdejších 20,-Kčs prodat. Do
            loňského podzimu (2006) jsme v našem portfoliu lokomotiv neměli
            jedinou T 334 (V 23). A jelikož jsem ji moc chtěl, obíhali jsme
            všechny možné i nemožné bazary a obchody. Až jsme ji za 1100,-
            našli. Pasáž Černá Růže v Praze. Dlouho jsme se nerozmýšleli,
            jelikož byla krásná, na pohled "jako nová", ačkoli byla ve
            vitrínce BAZAR, dokonce i tu krabičku měla. Naše nadšení ne-
            trvalo ale dlouho. Tentokrát modrá (všiměte si, že až na Dánskou
            jsme měli nebo máme všechny základní barevné mutace) rosnička,
            totiž hned druhý den vypověděla službu. Nepomohlo ani vyměnění
            uhlíků v motoru. Reklamace naštěstí proběhla v klidu, peníze
            vrátili. A přišly Vánoce. Mým nejhledanějším slovem v seznamu
            bylo "rosnička". Doufal jsem v zázrak, který se naštěstí stal.
            Vedle krásného "výsypáku" jsem pod stromkem našel i onu vytou-
            ženou T 334. Jezdí (jak už jsem psal výše),krásně a doufám že to
            tak už zůstane. Díky, Ježíšku :-D!

                        
                          


   Sergej Start - Tento "Paskvil", jak to kdysi kdosi kdesi nazval, má
            celkem pohnutou historii. Jakožto "nepotřebný krám" byl před
            nějakým tím rokem věnován taťkovi, protože "stejně si s tim
            už nikdo hrát nebude...", ještě s uzavřeným nákladním vozem
            SNCF, který se změnil na Z ČSD, stříbrnou cisternou a zeleným
            otevřeným nákladním START vozem. Snaha o spravení onehdá byla,
            ale marná. Od koleček se stále jiskřilo, jelo to trhaně a ješ-
            tě jen na jednu stranu. Byl uložen v krabici a upadl v zapomění.
            Jakmile jsem se ale naučil používat pájku, šroubovák, lepidlo a
            kontaktol, vzal jsem si ho do parády. Nejprve přišlo na řadu
            sundání skříně a rozebrání podvozku. Poté jsem to celé rozpá-
            jel aniž bych si to nakreslil, takže na konci byl problém:-). To
            ale předbíhám. Vyndal motorek, narval do něj hadičku kontaktolu
            a mačkal a mačkal a mačkal až to bylo všude. To ale nebylo dů-
            ležité. Po připojení k trafu motůrek fungoval na obě strany!
            Dalším úkonem bylo z plíšku vyrobit dávno ztracené sběrače.
            To bylo celkem jednoduché, horší už bylo je tam napasovat.
            Když se to povedlo, přišlo na řadu očištění koleček a vůbec
            všech kontaktů. Opět byl celý stolek zalit důkladnou vrstvou
            kontaktolu :-). Sesadil jsem podvozek a jelikož postrádal jaké-
            koli závaží, připevnil jsem na přední plošky z obou stran dost
            těžké matice. Posledním úkonem na podvozku bylo osvětlení.
            Zvládnul jsem to sám(ačkoli nejsem žádný elektrikář), stačilo
            ke sběračům přiletovat žluté diody s odpory (jaké, to se mě ne-
            ptejte, já to jenom pájet, kupoval je taťka). Dobře-jede to.
            Ale co s kastlí? Byla odřená, naprasklá a nereálně natřená.
            Na burze jsem zakoupil pohlednici se sergejem. Střecha dostala
            krásný krémový nátěr, podvozky a pluhy šedou a pruhy bílou.
            Momentálně si pohrávám s myšlenkou, že to překopu na M 131.1
            "Hurvajz". Kdyžtak poraďte se stavbou, zkušenosti, rady, tipy...